Sedmá a spol. na Blog.cz

Jsem nespokojená a naštvaná. Zase něco končí, cosi odchází.....

Je krásný slunečný den, paprsky vyhřívají všechno, na co dopadnou. Kam oko dohlédne, vše se zelená. Záhony jsou plné rozkvetlých květin. Voda v řece je teplá. Vše je jak má být, všechno jako v nejparnějším létě a přesto je mi jasné, že léto definitivně skončilo. I když je víkendové odpoledne, přesto je zvláštní ticho. Pták nezazpívá, není slyšet pokřikování dětí, lidé kamsi zmizeli. Slunce ještě pálí, ještě se stráně nezačaly barvit schnoucím listím, tráva ještě nerezaví, ještě nefouká ze strnišť a vlaštovky ještě neodletěly. Ale větřík už občas zastudí a k zemi se tiše snáší déšť zrzavého jehličí. Ptáci začínají pořádat útoky na zatím ještě prázdné krmítko. Sýkorky vyměnily své jarní a letní trylkování za zimní čimčarání a brhlíci hvízdají mezi stromy. Se západem slunce se teplo kvapem ztrácí, stmívání je čím dál rychlejší a den se krátí. Je to tak, léto je pryč. Léto .... přichází a odchází jako už tolikrát. Vím, že zas přijde, zase se na něj budeme těšit, pak se z něj radovat a zase za ním smutnit. Přijde ještě mnohokrát - aspoň doufám... Mám ale zvláštní pocit, že letošní léto bylo jedinečné, neopakovatelné a alespoň pro mne nezapomenutelné. Událo se v něm tolik věcí. Dobrých i zlých. Někdo odešel a jiný ho nahradil. Skončily iluze a svitla naděje. Něco se vrátilo do starých kolejí a taky se otevřela trať nová. Nová místa, dávní známí. Někdo zemřel, někdo se narodil.... A je tady podzim. Dávno jsem ho přestala nenávidět a naopak objevila jeho tiché kouzlo. Přesto bych ho ráda ještě oddálila. Vím, že to nejde a tak mi nezbyde, než se "přeladit" na tu nadcházející barevnou krásu. A tak tu sedím a přemýšlím a do duše se mi vkrádá melancholie. A taky jakýsi neklid. Už bych zase někam vyrazila.... :-) tou záplavou spadaného listí, vstříc těm posledním teplým slunečním paprskům. Třeba bude letos krásné babí léto, třeba i ten podzim bude letos jedinečný a třeba bude krásná i zima. A dál? Dál už nic.......